Ventilátory se dělí na dva typy: axiální a radiální, podle směru proudění vzduchu během provozu. Axiální ventilátor pohání vzduch ve stejném směru jako osa, odtud název. Radiální ventilátor na druhé straně pohání vzduch ve směru kolmém k ose (radiální), odtud název.
Axiální ventilátory se dále dělí na velké, střední a malé modely. Vhodný ventilátor by měl být vybrán na základě zamýšleného použití.
Obecně jsou velké axiální ventilátory vhodné především pro odsávání v prašném nebo lomovém prostředí; střední-axiální ventilátory se používají hlavně pro vnitřní ventilaci a odvod tepla, například v obilných silech; a malé axiální ventilátory se primárně používají pro ventilaci a odvod tepla v mechanických zařízeních, jako jsou elektrické skříně.
Protože tlak vzduchu u tradičních turbínových ventilátorů nevzniká ve střední části ventilátoru, ale spíše rotací lopatek ventilátoru, žádný proud vzduchu nesměřuje pod hřídel, bez ohledu na rychlost ventilátoru. Oblast pod hřídelí ventilátoru je však jádrem výroby tepla a hlavním zdrojem tepla. Tato situace vytváří základní nedostatek tradičních axiálních ventilátorů: proudění vzduchu je blokováno motorem, což mu brání v hladkém dosažení centrální části ventilátoru a vytváří „slepé místo“. Existence tohoto slepého místa vede k vyšším teplotám v jádru chladiče, což ovlivňuje celkový chladicí výkon. K vyřešení tohoto problému byly vyvinuty odstředivé radiální ventilátory.
